Mgr. Lenka Treglerová

Od narození žiji v Hudlicích a tuhle vesničku mám opravdu ráda. Jelikož již více než 20 let učím na zdejší základní škole, troufám si říct, že Vy znáte mne a já znám zase Vás. Proto mi není jedno, jaké jsou zde v současné době špatné mezilidské vztahy. Mým cílem je vytvořit pro všechny obyvatele Hudlic takové prostředí, kde by se jim hezky žilo a kde by všichni táhli za jeden provaz.

Ing. Petr Krejča

Letos tomu bylo 9 let, co jsem se v obci Hudlice přihlásil k trvalému pobytu a stal jsem se tak plnohodnotným obyvatelem. Jsem ženatý a mám pět dětí z toho dvě navštěvují základní školu v Hudlicích. Během své pracovní kariéry jsem prošel různými odvětvími obchodních a výrobních firem. Posledních čtrnáct let pracuji v manažerské pozici u společnosti zabývající se stavebnictvím. Naučil jsem se, že být úspěšný v obchodě a v komunikaci s lidmi, znamená seriózně přistupovat k zákazníkům a získat si tím jejich důvěru. Jako zastupitel obce Hudlice budu pokračovat v zažitém seriózním přístupu k občanům naší obce.

Ing. Radovan Buroň

Do Hudlic mne spolu se ženou a dětmi v roce 2002 přivedla pracovní příležitost. Přestože jsem původním povoláním ekonom a v této profesi jsem působil počínaje jako náčelník finanční služby u armády, přes vedoucího plánovače, ekonoma závodu až po ekonomického náměstka, věnuji se od roku 1996 informačním technologiím. Od roku 2002 se podílím na dodávání software pro státní a veřejnou správu, nyní jako konzultant. Vše, čím jsem prošel, co jsem se naučil z ekonomické, právní, organizační a řídící problematiky tak chci zúročit a to nejen v práci, ale zejména pro vás občany Hudlic.

Oldřich Průša

V Hudlicích žiji od narození. Orientuji se v potřebách obce, znám historii rozhodnutí, která zde padala. Pracuji v Berouně, mám na starosti vztahy se zákazníky. Přeji si rozvoj obce a příjemné prostředí.

Bc. Bronislava Buroňová

V obci Hudlice žiji se svojí rodinou od roku 2002. K obci a jejímu okolí jsem neměla žádný vztah. Vybrali jsme si ji s manželem vlastně náhodně. Bydlení za ucházející cenu a dostupnost Prahy byla nejdůležitější kritéria při výběru. V obci jsme si zvykli, vzali ji za svou. Vždyť nám zde vyrostly děti, našli jsme nové příležitosti a přátele. Procházky a výlety zdejší krajinou jsou ty z nejkrásnějších.

Nikdy jsem neměla potřebu být veřejně činná. Pracuji v pomáhajících profesích a to mi k uspokojení mého pocitu pomáhat stačí. Avšak jednání zdejších veřejně činných představitelů mě nenechalo chladnou. První nebo možná poslední impuls něco změnit přišel s odvoláním tehdejší paní ředitelky ZŠ. To už přetekla všechna míra mé trpělivosti a pocitu, že se mě to netýká. Týkalo, neboť můj syn chodil do zdejší ZŠ a nejistota rodičů, kdo bude učit jejich děti od září, byla obrovská. Měla jsem dvě možnosti, buďto vyvinu snahu o změnu, nikdo jiný to za mne neudělá, nebo se odstěhuji. Nerada se vzdávám, a proto jsem zvolila první variantu. Jsem optimista a stále věřím, že naše společná snaha o změnu a zdravý selský rozum zvítězí nad manipulací a nekoncepčností vedení obce. Prospěch z jejich konání by měli mít zejména občané, nikoli obec, protože kdo je obec? ONI?!

Jiří Bureš

V roce 2005 jsme s manželkou po našem návratu z ciziny koupili dům v Hudlicích. Dnes mohu říci, že krásnější místo v okolí Prahy nenajdete. Pracoval jsem pro několik zahraničních společností v oblasti hotelnictví, kde jsem zastával pozice technického ředitele. V roce 2018 jsem se rozhodl kandidovat do zastupitelstva a musím se přiznat, že jsem byl velice naivní. No, a co chci změnit? Aby se občanům říkala celá pravda. Pouze pragmatická rozhodnutí posunou rozvoj naší obce dopředu.